Přednáškový cyklus: Krásy Japonska

Doba nám stále příliš nepřeje a setkávání i nadále nevypadá příliš nadějně, avšak naše činnost neustává. Nachystali jsme pro Vás přednáškový cyklus o různých zajímavostech se společným jmenovatelem – Japonskem! Rozhodli jsme se využít situace a převedením přednášek do online prostředí je tak budeme moci zpřístupnit o to více posluchačům.

Můžete se celkem těšit na více než 10 přednášek na téma japonská architektura, zahrady, kuchyně, umění, literatura, společnost, ikebana či meč.
Postupně budeme zveřejňovat podrobnosti k jednotlivým přednáškám, níže si můžete prohlédnout, kdo bude přednášet, na jaké téma a zda má již pevně stanoven termín přednášky. Všechny přednášky proběhnou online a na závěr se přednášející bude věnovat dotazům posluchačů.

V rámci cyklu přednášek bude možné zakoupit účast samostatně či si určitý počet přednášek předplatit.
Cena jedné přednášky je 250,- Kč, při předplacení 3 a více je cena jedné přednášky 200,- Kč za osobu.
Na přednášky je možné se přihlásit na emailu office@japan.cz

A na co se můžete těšit?

Přednášející	název přednášky	téma	termín	čas
Petr Šmídek	Žáci Toyo Ito – od metabolistů po Velocity	architektura	11.3.	18.00
Ondřej Hojda	Expo 1970 v Ósace z pohledu architektury	architektura	15.3.	18.00
Helena Čapková	Architekt Antonín Raymond a jeho úspěchy v Japonsku	architektura	25.3.	18.00
Aleš Trnka	Co je to japonská zahradní architektura, zdroje inspirace	architektura zahrad	7.4.	18.00
Aleš Trnka	Vývoj japonské zahradní architektury	architektura zahrad	14.4.	18.00
Aleš Trnka	Symbolika v japonské zahradní architektuře a její prvky	architektura zahrad	21.4.	18.00
Aleš Trnka	Odraz japonské zahradní architektury v Evropě	architektura zahrad	28.4.	18.00
Ondřej Hýbl	Forma – kata: Prostředek studia i vyjádření dosaženého mistrovství – v divadle, bojových uměních, i průmyslové výrobě.	divadlo	19.5.	18.00
Tomáš Jurkovič	Japonská literatura očima překladatele	literatura	24.5.	19:45
Filip Suchomel	Rozpravy o japonském umění I. Dlouhá cesta ze Západního ráje k rozeklaným skalám v mlhavém údolí za deště. (Vybrané kapitoly z historie japonského malířství).	umění	26.5.	18.00
Kristina Kopáčková	Japonská kuchyně – originální, zdravá a velmi pestrá	kuchyně	2. 6.	18.00
B. Planka, T. Suk, J. Zeman	NIHONTO – japonský meč, zbraň, kulturní památka nebo umělecký předmět?	nihonto	23.6.	18.00
Dagmar Havlová		ikebana

11.3. Petr Šmídek: Žáci Toyo Ito – od metabolistů po Velocity
Některé stavby si dokážete lehce spojit s jejich autorem. Architektonická profese je plná osobností se silným rukopisem. Ty si pak dokáží získat vaši pozornost, ale i zastínit zbývající kolegy.
Pak je tu japonský architekt Toyo Ito, pro něhož je každý projekt novou výzvou, konstrukčním experimentem a také velkou příležitostí pro jeho spolupracovníky uplatnit své inovativní myšlenky. Z žádné jiné japonské kanceláře nevzešlo tolik zajímavých tvůrců jako z tokijského ateliéru Toyo Ito, jehož práce citlivě reflektuje proměny japonské společnosti za uplynulých šest dekád.
Mezi nejznámější žáky Toyo Ito lze zařadit Kazuyo Sejima, Kumiko Inui, Sou Fujimoto, Junya Ishigami nebo Kentaro Kurihara. Tato přednáška původně vznikla pro cyklus Soudobá architektura na brněnské FA VUT v reakci na výstavu A Japanese Constellation: Toyo Ito, SANAA, and Beyond uspořádanou na jaře 2016 v newyorské MoMA.
Mgr. Petr Šmídek Ph.D. vystudoval architekturu na VUT v Brně a Školu architektury na AVU v Praze. Jako doktorand působil na Univerzitě v Lublani. Odborné vzdělání získal během studia na technice v Drážďanech a praktické zkušenosti načerpal v architektonické kanceláři v Seattlu. Od roku 2001 zodpovídá za zahraniční rubriku internetového portálu archiweb.cz.

15.3. Ondřej Hojda: Expo 1970 v Ósace z pohledu architektury
Na Mezinárodní výstavě (Expo), která se v roce 1970 konala v japonské Ósace, se potkaly kultury z celého světa. Blíže se podíváme na architekturu, která architektonickou podobu této výstavy definovala, zejména na práce japonského architekta Kenzó Tangeho a skupiny tzv. Metabolismu. Do kontextu také zasadíme pozoruhodný československý pavilon, který pro Ósaku navrhli brněnští architekti Rudiš, Palla a Jenček, a s padesátiletým odstupem se nakonec zkusíme zamyslet nad tím, co výstava, běžně tehdy přezdívaná „město budoucnosti,“ přinesla podstatného.
Mgr. Ondřej Hojda Ph.D. – historik a teoretik architektury a umění, absolvent Filozofické fakulty University Karlovy v Praze a École des hautes études en sciences sociales v Paříži. Věnuje se hlavně architektuře a urbanismu 20. a 21. století v kontextu vývoje společnosti, vědy, přírody a umění. Ve svém výzkumu se nyní zaměřuje hlavně na modernismus od poloviny 20. století v mezikulturních souvislostech. Studoval a pracoval v několika evropských městech, kromě Prahy a Paříže i v Ženevě, Oslu a nejdéle v Berlíně.

25.3. Helena Čapková: Architekt Antonín Raymond a jeho úspěch v Japonsku
Architekt Antonín Raymond je i z dnešní perspektivy považován za jednoho z nejúspěšnějších zahraničních architektů v Japonsku. Možná byl dokonce tím vůbec nejúspěšnějším. Co vedlo k jeho bezprecedentnímu úspěchu? Jaké okolnosti jej s manželkou, vynikající designérkou Noémi Raymondovou do Japonska přivedly? A v neposlední řadě, jak Japonsko a jeho umění ovlivnily jejich tvorbu? To vše osvětlí přednáška Heleny Čapkové, která dále představí svoji nedávno vydanou bohatě ilustrovanou publikaci Antonín Raymond v Japonsku (1948–1976) Vzpomínky přátel (2019). Kniha se soustředí na poválečné dílo manželů a charakterizuje jej pomocí záznamů vzpomínek sedmi členů japonského Raymondova studia, které portrétují osobnosti obou manželů, komentují jejich tvorbu, přibližují každodenní provoz firmy a naznačují vztahy s elitními klienty. Mezi mnoha projekty zmíníme např. budovu Reader’s Digest v Tokiu, Hudební centrum prefektury Gunma nebo Československé velvyslanectví v Tokiu. Projekt ambasády byl pro Antonína Raymonda velmi důležitý, svědectví o stavbě a okolnostech, které ji provázely ze zorného úhlu japonských spolupracovníků je unikátní.
Mgr. Helena Čapková, M. A., Ph.D. – japanoložka a historička umění, která se zabývá vztahem mezi japonským uměním a uměním evropské avantgardy ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Na toto téma publikovala několik vědeckých článků v angličtině, japonštině a češtině v časopisech Stavba a Umění. Jako odborný poradce se podílela na pořadu České televize Šumné stopy a externě působí na stanici Českého rozhlasu Vltava.

7.4. Aleš Trnka: Co je to japonská zahradní architektura, zdroje inspirace
Japonská zahradní architektura je svébytný fenomén spojující několik rozličných oborů, velké množství řemeslných znalostí, výraznou, pro Japonsko charakteristickou kreativitu a umělecký cit s bohatými výrazovými prostředky majícími vlastní vnitřní význam a symboliku. V první z přednášek se zaměříme na základní charakteristiky, které činí japonskou zahradní architekturu svébytnou a nastíníme si zdroje inspirace a forem, které se v ní vyskytují.
Ing. et Bc. Aleš Trnka absolvent zemědělského inženýrství, oboru zahradnictví na ČZU a retail managementu na VŠE. Dlouhodobě se zabývá japonskou zahradní architekturou, publikuje a přednáší na toto téma, navrhuje zahrady. Autorsky se podílel na sborníku přednášek Zahradami napříč Asií a knize Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře. Založil a vedl Sekci bonsají a japonských zahrad Česko-japonské společnosti.

14.4. Aleš Trnka: Vývoj japonské zahradní architektury
Ve druhé přednášce o japonských zahradách projdeme historický vývoj japonské zahradní architektury od prvních snah o úpravu okolí domu, až po dnešní pojetí. Dotkneme se rovněž veřejné zeleně a současného stavu odrážejícího aktuální potřeby a výrazové možnosti.
Ing. et Bc. Aleš Trnka absolvent zemědělského inženýrství, oboru zahradnictví na ČZU a retail managementu na VŠE. Dlouhodobě se zabývá japonskou zahradní architekturou, publikuje a přednáší na toto téma, navrhuje zahrady. Autorsky se podílel na sborníku přednášek Zahradami napříč Asií a knize Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře. Založil a vedl Sekci bonsají a japonských zahrad Česko-japonské společnosti.

21.4. Aleš Trnka: Symbolika v japonské zahradní architektuře a její prvky
Vnitřní myšlenkový obsah a symbolika je jedním z hlavních určujících prvků japonské zahradní architektury. Symboliku je možné hledat jak v celkovém rozvržení prostoru zahrady jako takové, tak v konkrétních jednotlivých prvcích ať už neživých či živých. V přednášce se proto zaměříme na objasnění významu těch nejdůležitějších a přiblížení pestrosti jejich projevů
Ing. et Bc. Aleš Trnka absolvent zemědělského inženýrství, oboru zahradnictví na ČZU a retail managementu na VŠE. Dlouhodobě se zabývá japonskou zahradní architekturou, publikuje a přednáší na toto téma, navrhuje zahrady. Autorsky se podílel na sborníku přednášek Zahradami napříč Asií a knize Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře. Založil a vedl Sekci bonsají a japonských zahrad Česko-japonské společnosti.

28.4. Aleš Trnka: Odraz japonské zahradní architektury v Evropě
Japonská zahradní architektura se stala od počátku 20. století v Evropě kulturním fenoménem, který zaujal doslova nejširší vrstvy obyvatel. Spolu s tímto zaujetím počaly vznikat japonérie, Japonskem inspirované zahrady či přímo Japonské zahrady na mnoha místech. Na několika příkladech si nastíníme, kde všude je možné se seznámit s japonskou zahradní architekturou, aniž bychom museli opustit Evropu. Uvedeme si, jak s inspirací Japonskem pracovat, abychom nemuseli mluvit o kýči a projdeme možnosti, které nám uplatnění japonské inspirace nabízí.
Ing. et Bc. Aleš Trnka absolvent zemědělského inženýrství, oboru zahradnictví na ČZU a retail managementu na VŠE. Dlouhodobě se zabývá japonskou zahradní architekturou, publikuje a přednáší na toto téma, navrhuje zahrady. Autorsky se podílel na sborníku přednášek Zahradami napříč Asií a knize Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře. Založil a vedl Sekci bonsají a japonských zahrad Česko-japonské společnosti.

19.5. Ondřej Hýbl: Forma – kata: Prostředek studia i vyjádření dosaženého mistrovství – v divadle, bojových uměních, i průmyslové výrobě
Forma – kata – je jedním ze základních termínů, se kterými se setkává každý adept usilující poznat prakticky kterékoli japonské tradiční umění. Ale obdobou praxi perfekcionizace existujícího tvaru najdeme i ve tvorbě pracovních postupů v rámci aktivit kaizen, nejen v rámci Toyota Production System. Je neustálé zdokonalování existujícího tvaru něco výlučně japonského? K čemu je trénink „tvaru“ kata v divadle a v bojových uměních? Uzavírá existence přesně dané formy jedince v systému do nepřekonatelného formalismu, nebo mu naopak poskytuje svobodu? Nemít formu – „Kata naši“ vs. koncept překonání formy – „Kata jaburi“. Koncept „Šú – ha – ri“ (osvojit si – definovat – překročit) v tradičních disciplínách i moderních technologiích. Na koncept japonského formalismu, jeho výhod a nevýhod, se podíváme z perspektivy Čecha 12 let studujícího tradiční divadelní formu kjógen v Kjótu i z pohledu dočasné japonské společnosti a průmyslové výroby. 
Mgr. Ondřej Hýbl M. A. Ph.D. tlumočník, herec a překladatel scénářů v rámci Divadla kjógen, koordinátor kulturních projektů mezi EU a Japonskem. Po absolvování japanologie na FF UK v Praze studoval japonskou literaturu na Dóshisha univ. v Kjótu a doktorandský program na Ósaka University. Od roku 2000 spolupracuje s kjótskou rodinou Shigeyama. Externě spolupracoval s NHK a Sankei Shinbun, aktuálně s Lidovými novinami. Držitel ocenění Srdce kraje Kansai (2007) a Saikashó (2016).

24.5. Tomáš Jurkovič: Japonská literatura očima překladatele
Překlady japonské literatury z originálu do češtiny budou za sebou mít už zakrátko osmdesátiletou tradici. A stále vznikají nová důležitá překladová díla. V naší přednášce se pokusíme podívat na to nejdůležitější a nejzajímavější, co u nás během uvedených osmi desítek let vzniklo a projdeme společně světem japonské překladové literatury od čtyřicátých let minulého století až po dnešek.
Mgr. Tomáš Jurkovič Ph.D. japanolog a překladatel, který se věnuje především dílům Harukiho Murakamiho. V dětství se začal zajímat o japonskou kulturu a tradice. Jedním ze silných impulsů se stala výstava japonské kaligrafie na Pražském hradě. K překladatelské činnosti knih Harukiho Murakamiho se dostal díky diplomové práci věnované tomuto spisovateli a následné nabídce nakladatelského domu Odeon. První takovou knihou se stalo Norské dřevo v roce 2002. Překládá však i další japonské autory, například Džuničira Tanizakiho.

26.5. Filip Suchomel: Rozpravy o japonském umění I.: Dlouhá cesta ze Západního ráje k rozeklaným skalám v mlhavém údolí za deště.
Japonsko patří k zemím s velmi bohatou malířskou tradicí. Kořeny malířského vyjádření můžeme najít již na počátku našeho věku v podobě tenkých tyčkovitě stylizovaných figur na bronzových zvonech dótaku. Skutečný rozvoj japonského malířství lze však spojit až s rozšířením buddhismu od 6. století n.l., zpočátku pod vlivem maleb čínských nebo korejských mistrů, později v nových japonských formách. Od 10. století se stále více rozvíjí také světská malba v dlouhých iluminovaných svitcích v tradičním stylu jamatoe, často propojovaná s dobovou literaturou. S úpadkem moci dvorské šlechty a vzestupem vojenské aristokracie je spjat rozvoj barevně střídmé tušové malby suibokuga, ovlivněné čínskou malbou doby Sung, aplikované většinou buddhistickými mnichy na závěsné svitky kakedžiku, jejichž náměty byly například pohledy do ideálních krajin. Od 15. století s rozvojem nových honosných rezidencí je spjata výzdoba posuvných dveří a zástěn, kterou dovedla k bravurnosti v 16. a 17. století malířská škola Kanó. Inspiraci nacházela většinou v přírodních motivech, které zachycovala v jednoduchých elegantních plošných kompozicích. Zcela odlišnou kapitolou historie japonského malířství reprezentují práce malířské plebejské školy ukijoe, které jsou spjaty s rozvojem měšťanské kultury doby Edo, jež nacházela své náměty v prchavém světě měšťanské zábavy spojené s divadlem kabuki, čtvrtěmi čajoven a nevěstinců nebo prostředím zápasů sumó. Jejich hlavním vyjádřením byly grafické listy, které malířské umění postupně rozšířily do širokých vrstev společnosti a v 19. století se dokonce staly stěžejním impulsem pro nové malířské směry v evropském výtvarném umění. Jaké hlavní náměty představovala sakrální budhistická malba, a co bylo předlohami dlouhých narativních svitků japonských nejstarších světských maleb? Co přineslo do malířství dlouhé období válčících knížectví? Jak se v malbě projevila první setkání s velkými loděmi prvních Evropanů? Anebo, kde hledat základy japonské populární mangy a anime? To jsou otázky, které se Vám pokusí přednáška Filip Suchomela Dlouhá cesta ze Západního ráje k rozeklaným skalám v mlhavém údolí za deště aspoň ve stručnosti přiblížit
doc. Filip Suchomel Ph.D. je český japanolog, historik umění a pedagog. Ve své odborné práci se dlouhodobě zaměřuje na studium japonského a čínského užitého umění, grafiky a fotografie a též na vlivy umění Dálného východu na evropskou kulturu od 16. století do současnosti.

2.6. Kristina Kopáčková: Japonská kuchyně – originální, zdravá a velmi pestrá
Japonci si velmi potrpí na dobré jídlo, na vzhled pokrmů a na harmonické propojení jednotlivých ingrediencí. Jídlo připravují zásadně z čerstvých a kvalitních surovin, pokrmy často bývají uměleckými díly a jsou servírovány v barevně sladěných nádobách. Japonská kuchyně byla v minulosti ovlivněna dalšími oblastmi v regionu východní Asie, a to hlavně čínskou a korejskou kuchyní. V 15. a 16. století měla vliv rovněž kuchyně portugalská a indická, později ji ještě ovlivnil kontakt s Američany. Přesto je zcela jedinečná, originální, zdravá a velmi pestrá. Ačkoli si mnoho lidí představí pod pojmem „japonská kuchyně“ především sushi, na tento pokrm se ani zdaleka neomezuje a objevují se v ní i mnohé další pokrmy. Přednáška Kristiny Kopáčkové představí zejména základní potraviny v Japonsku, druhy přípravy, suroviny, typy pokrmů a podělí se s námi také o několik receptů.
PhDr. Kristina Kopáčková je absolventka FFUK, obor sociologie a japonština, v roce 2019 byla vyznamenána Řádem vycházejícího slunce, který jí propůjčil japonský císař za podporu kulturní výměny mezi Japonskem a ČR a za významný přínos k rozvoji přátelských vztahů mezi oběma zeměmi. Vaření je jejím celoživotním hobby, je autorkou kuchařek z japonského i českého prostředí. V Japonsku absolvovala kurzy vaření tradiční japonské kuchyně v Tokiu a Osace a dokonce v městě Oita na Kyushu několikrát vařila českou kuchyni pro stovku hostů.

23.6. Bohumil Planka: NIHONTO – japonský meč, zbraň, kulturní památka nebo umělecký předmět?
Meč patří mezi chladné zbraně a v různých podobách provázel celou historii lidstva. Už první bronzové meče dobývaly tehdejší svět. První železné meče, například v rukou Vikingů, byly děsivou zbraní a představovaly nejen technologický pokrok, ale často zastávaly i votivní funkci. Mnohé historické meče byly opředeny pověstmi a dostávaly svá jména. Vzpomeňme například meč Exkalibr. Do Japonska se výroba kvalitních mečů dostala někdy v osmém století, v Nara-džidai, s aktivním přijímáním výdobytků čínské kultury a technologií, s migrujícími korejskými kováři. Ke konci období Heian (12.stol.) byla výroba mečů a železného zemědělského nářadí v Japonsku tak rozvinutá, že byly vyváženy ve velkém množství zpět do Koreje. Japonci zdokonalili technologii zpracování železa a výroby mečů, našli optimální tvar a proporce čepele a dosáhli vysoké estetičnosti ve výzdobě mečových souprav. Uplatnila se nejen důmyslná patinace a barvení kovových slitin, ale i špičkově provedené lakové umění a technika vzorového splétání příze KUMIHIMO. Jedinečnost japonského meče je spojena se speciální technikou broušení a kosmetického leštění čepele. Japonský historický meč je svébytným artefaktem světového kulturního dědictví.
Bohumil Planka, PhD. – senior prezident Společnosti pro studium japonského meče Nihonto kenkyukai se věnuje japonským mečům déle než padesát let. Při studijním pobytu v rámci projektu Japan Foundation, pod záštitou a vedením ředitele NBTHK pana Tanobeho a dalších japonských školitelů, měl možnost prostudovat nejstarší sbírky mečů v muzejních centrech od Kjúšú, přes Kjóto, po Tokio, naučit se techniku dokumentace čepele ošigata a poznat současnou mečířskou výrobu šinsakutó v několika mistrovských dílnách.