Pozvánky

Eigasai 2020

Festival japonského filmu a kultury se v roce 2020 odehraje již v závěru ledna a pomůže nám tak otevřít rok, kdy slavíme 100 let od navázání spolupráce mezi Československem a Japonskem.

Když nemůžeš, přidej! 

http://www.eigasai.cz/

Na prahu svých fyzických i duševních sil se občas ocitáme každý. V ten okamžik máme dvě možnosti. Vzdát to anebo zatnout zuby a přidat. 13. ročník festivalu Eigasai přináší výběr z filmů The Japan Foundation, ve kterých hrdinové vzdorují nepřízni osudu. Češi i Japonci jsou houževnatým národem. V letošním roce 2020 oslavíme 100 let od navázání vzájemných vztahů. Ušli jsme společně dlouhý kus cesty. Za tu dobu jsme našli mnoho společného a snad i vzájemné porozumění. Z celého srdce věříme, že v síle, vytrvalosti, odhodlání, pevné vůli a víře v sebe sama, jak je vykreslena vpříbězích postav letošního festivalu, naleznete i vy svoji životní inspiraci. 

Začneme v prefektuře Tokušima, kde ženy místních farmářů musí překonat jejich nedůvěru, když začnou prodávat ozdobné listy. Ať to zní jakkoliv bláhově, nemůžete jim nedržet palce, když hledají své Barvy života. Mladá generace Japonců ztrácí iluze i víru v budoucnost. Stavební dělník, zdravotní sestra nebo pouliční hudebnice, všichni mají šanci dostat se na vrchol. Ale komu znich se to opravdu podaří, uvidíte ve filmu Noční obloha je vždy nejmodřejší. Kde se v hlavě dítěte, které vychováváte skoro celý jeho život, zničeho nic objeví myšlenka, že chce stůj co stůj poznat svého biologického otce? Z vaší holčičky se ze dne na den stane cizinec. Tím prochází hrdina filmu Máme dceru. S různou formou ztráty a odcizení milované osoby se potýkají Milenci. Někdy je však osud opravdu krutý. To když dopředu víte, co vám chystá. Musíte pak udržet rodinu pohromadě jako ve filmu Láska na bodu varu. Filmy vykreslující obrazy historie letos přinášíme jen dva. A v obou je hlavním hrdinou dítě. Být dítětem neznamená být slabý. Dítě má sen a dospělý zkušenosti. Mistr i student vypráví příběhy z doby samurajů v žánru rakugo ve snímku Ještě jednou. Narodit se jako děvče na začátku 20.století v Japonsku není rozhodně nic jednoduchého. Pro zajištění rýže, základní komodity té doby, musí dívenka Ošin pro přežití své rodiny dospět už v sedmi letech. Každý z nás se někdy ztratil. Ale co dělat, jste-li kotě v úplně cizím městě? Animovaní kocouři Rudolf a Mnohouš spojí své kočičí síly a poznají, co znamená slovo domov. V evropské premiéře přinášíme unikátní dokument Bon Uta: Píseň domova. Obyvatelé města Futaba evakuované oblasti Fukušima se mohou do svých domovů po ničivé jaderné havárii z roku 2011 vrátit jen pro vzpomínky. Všechno ostatní musí zůstat na místě. Zpustlé zahrady, rozpadající se domy, vhání slzy do očí. Zůstává jen odkaz, domov je domovem pouze v srdci, v písni, v udržení tradice. Olympijské hry, které nás čekají v roce 2020, v nás vyvolávají pozitivní energii, pocit hrdosti a sounáležitosti. Vzpomeňme na Nagano 98. Ale naší inspirací, čestnou členkou Česko-japonské společnosti, ikonou své doby i olympijskou vítězkou z Tokia roku 1964, byla a je Věra Čáslavská. Rádi bychom jí vzdali poctu uvedením filmu Věra 68. Ona sama je zosobněním mota festivalu, které v japonštině zní jako modlitba: Když sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň. My jsme si dovolili v češtině parafrázovat československého olympionika Emila Zátopka. Upřímně doufáme, že vás letošní filmy motivují a vy nikdy nic nevzdáte.

​

KLÁRA POSKOČILOVÁ, vedoucí produkce